Index   Back Top Print

[ CS  - EN  - IT  - PL  - PT ]

DISCORSO DI GIOVANNI PAOLO II
A S.E. IL SIGNOR MARTIN STROPNICK
Ý
AMBASCIATORE DELLA REPUBBLICA CECA
PRESSO LA SANTA SEDE*

Giovedì, 28 giugno 1999

 

Pane vyslance!

1. S radostí vítám Vaši Excelenci u prílezitosti predání listin, které Vás akreditují jako mimorádného a plnomocného vyslance Ceské Republiky u Svatého Stolce.

S milou pozorností jste chtel poukázat na pastorální poslání Petrova nástupce a zduraznit hodnotu jeho ucitelského úradu i pro zivot obcanského spolecenství. V této souvislosti jste pripomenul návštevy, které jsem vykonal ve Vaší vlasti. Vaše slova vyvolala ve mne tolik vzpomínek, takze jsem se ve vzpomínkách vracel k nezapomenutelným pocitum tech setkání, plných lidské vrelosti a krestanské víry.

Jsem vdecen prezidentu Ceské Republiky, panu Václavu Havlovi, za srdecné pozdravy, které mi chtel zaslat laskavým prostrednictvím Vaší Excelence. Prosím Vás, abyste mu také vyrídil má uctivá prání k jeho vysokému poslání ale i k jeho zdraví, a zároven abyste tlumocil city náklonnosti, které mám k obyvatelum ceského národa, který je mi tak drahý. Kéz Pán udelí všem blahobyt a pokoj ve spravedlnosti a solidarite, v níz je kazdému dáno najít primerené uspokojení jeho opravnených ocekávání.

2. Vy jste, pane vyslance, také pripomenul zmeny, k nimz došlo za posledních deset let na evropském svetadílu. Pád komunistické diktatury vyvolal cetné nadeje a dal národum nové podnety, aby s duverou hledely do budoucnosti.

Protoze Vaše zeme je polozena v srdci svetadílu, dostala zvláštní povolání. Je povolána podílet se aktivne na budování nové Evropy jako dulezitý cinitel jednoty.

Tisíciletí mucednické smrti svatého Vojtecha, které jsem slavil v Praze a v Hradci Králové v roce 1997 (tisíc devet set devadesát sedm), bylo historickou chvílí velké dulezitosti, které dávalo zamýšlet se na krestanskými koreny Ceské Republiky, ale tak nad dedictvím, jez dostala od velkého biskupa, jakoz i od ostatních ceských, moravských a slezských svetcu pro zalození jedné a svobodné Evropy, verící v evangelium. V tomto svetle mohla Vaše vlast znovu objevit své poslání jako most mezi Východem a Západem.

Evropské zeme prozívají v techto letech politickou konjunkturu, bohatou na mimorádné prílezitosti. Nemohou uz myslet na svou existenci jako na prostou juxtapozici státu nebo prímo na jejich souprení, které by melo za následek nevyhnutná napetí a konflikty, jak to potvrdily nedávné události na Balkánu. Spíše je treba prekonat prípadná rozdelení, která jsou bohuzel stále mozná ve spolecnosti krajne zárlivé na svá práva a na své nezávislosti, a zasazovat se o prípravu vhodných struktur pro upevnení oné Evropy národu, jejíz potreba se stále naléhaveji cítí. Je to úkolem lidí dobré vule podporovat, co je pramenem smírení a sblízení osob i národu a tak prispívat k prosazování míru k dobru nynejší generace i tech budoucích, jak na Východe tak na Západe. Mimo jazykových a kulturních rozdílu tvorí hluboké vztahy, jez v dejinách probíhaly mezi evropskými národy a krestanské dedictví vetšiny z nich, velmi platný predpoklad, na kterém budovat dohodu a spolupráci mezi národy svetadílu.

3. Kazdý národ má svou zvláštní fyziognomii, spojenou s jeho dejinami a je správné, aby si ji uchoval v unii, která se uskutecnuje. Z toho vyplývá nutnost, aby kazdý Evropan vytvárel atmosféru vzájemné úcty a bratrské solidarity. Je také dulezité, aby odpovední predstavitelé verejných vecí pecovali o to, aby svá politická, hospodárská a sociální rozhodnutí opírali o mravní merítka, která jsou cástí spolecné evropské pameti; zvlášte se budou muset pecovat o to, aby clovek byl stredem, a starat se o jeho všetranný rozvoj a o respektování jeho základních svobod.

V tomto výhledu se jeví úcinné uznání nábozenské svobody jako nezbytná podmínka pro budování nové Evropy a pro harmonické souzití národu, které ji tvorí. Jak jste vhodne zduraznil, krestanství v prubehu dejin shromázdilo a spojilo ruzné národy a pomáhalo jim zbavit se ruzných forem jha, které je utlacovaly. Nezaujaté proverování minulosti ukazuje, ze krestanská víra je jeden ze sloupum, na nichz spocívá starý kontinent. Antropologické, mravní a duchovní hodnoty, které se na ni odvolávají, jsou pokladem, z nehoz je dodnes treba cerpat pri plánování budoucnosti. To ovšem nevylucuje stejnou úctu k jiným nábozenským tradicím, které mají mít obcanské právo. Respektování nábozenské svobody je záruka respektování všech ostatních individuálních i spolecenských svobod.

4. V tomtéz duchu je treba vyjasnit a upevnit vztahy mezi církví a státem. V této souvislosti si dovolím ješte jednou zduraznit, jak jsem to jiz ucinil na pocátku své pastorální návštevy pred dvema léty, ze vyvstává základní dulezitost utvorení paritní komise, zahrnující zástupce Ceské Republiky a Svatého Stolce, s úkolem studovat ješte nevyrešené otázky ve vztazích mezi církví a státem. Bude se tak moci úcinne projednat i otázka restituce církevního majetku, jakoz i primerené podpory církevních institucí, podle právních predpisu a pozadavku spravedlnosti a demokracie.

Církev se prímo neangazuje v politickém zivote, protoze to není její poslání, nicméne touzí slouzit lidem a pomáhat jim plnit jejich závazky ve prospech blizních. Na toto bude také zamereno zvláštní shromázdení biskupského synodu pro Evropu, který se bude v ríjnu konat v Ríme. Je úkolem katolíku svetadílu predkládat oduvodnené vyhlídky civilizace, a naznacovat také nové cesty, jak spolecne pracovat na jejich uskutecnení.

5. Pane vyslance! Vím dobre, ze cestí katolíci chtejí mít své místo pri "utvárení skutecnosti, aby odpovídal Bozímu plánu" (Apoštolský list Tertio millenio adveniente,c. 46) a chtejí aktivne prispívat k dobru zeme po zkouškách, kterými prošli behem komunistického údobí. Chtejí to delat tak, aby bohaté kulturní a duchovní bohatství krestanské tradice bylo predáváno mladým generacím, aby se pak ty mohly s duverou pripravovat na prevzetí funkcí, ke kterým budou povolány. To muze jen prospet deomkratickému rozvoji v zemi a tím podporovat upevnení právního státu.

6. Vyslovuji proto prání, aby Vám poslání, které dnes zacínáte u Svatého Stolce, dalo cetné prílezitosti zblízka poznat tolikeré projevy zivota univerzální církve, zvlášte v tomto údobí, kdy se pripravujeme na slavení Velkého jubilea. V této souvislosti me teší, ze Ceská Republika se cítí zvlášte zapojena do slavení události: vzdyt daruje velký smrk, který se bude tycit na námestí svatého Petra ve vánocním údobí, na pocátku Svatého roku, jako znamení spojení mezi druhým a tretím tisíciletím; usporádá zde v Ríme zvlášt významné kulturní iniciativy v prubehu samého jubilea.

Je si jen prát, aby slavné výrocí bylo jak pro verící tak pro tolik jiných osob dobré vule dobou obrácení, v nemz všichni pokorne uznají slabosti minulé doby a s novým duchem se zamerí na budoucnost, rozhodnuti dávat v bratrském zivote to nejlepší, co mají.

Zatímco Vám vyslovují svá nejlepší prání, mohu Vás ujistit, ze vzdycky najdete ze strany mých spolupracovníku pozorné prijetí a srdecné pochopení pri plnení Svého poslání.

Svolávám na Vás, na osoby Vám drahé a na Vaše spolupracovníky na vyslanectví, stejne jako na prezidenta republiky, na ostatní vládní predstavitele Vaší zeme a na všechny Vaše krajany hojnost Bozího pozehnání.

Z Vatikánu 28. cervna 1999.


*Insegnamenti di Giovanni Paolo II, vol. XXII, 1 p.1472-1475.

L’Osservatore Romano 28-29.6.1999 p.5

.

© Copyright 1999 - Libreria Editrice Vaticana

       



Copyright © Dicastero per la Comunicazione - Libreria Editrice Vaticana